|
MRÁZ
Udeř do skel
potulný varhaníku
ať se naše okna promění v úsměv květiny
Jolanka z nich přestane mít strach
a svět za nimi ji odmění bláhovým třpytem
svět za nimi
s okem špičatým jak rampouch
nahlédne přes okap
Dvě dívky milující se víc
nežli je schopen přijímat
zalidní pokoj barevnými stíny
Teď neklepej!
jsou si tak blízko
že se ti ještě mohou ztratit
v růžovosti své viny
(Tórana, 1994)
|