V PUSTÝCH PARCÍCH příroda už nikdy nebude pravdivější než je za soumraku a v pološeru kdy pes slepě vráží do psa na cestách bez lidí nám jistě jednou se vším všudy dojde jak staré stromy vytěsňují staré mistry větev po větvi a list za listem hned na začátku vprostřed i na konci stromořadí méně vydařená křoví kdosi občas dotvoří průsvitnou punčochou nebo krajkou z promočního límečku zpustošené jezírko už dávno nepamatuje své červené ryby natož novinářské kachny o kachní rodince divné: na pahýly po větvích si ptáci nesednou sem tam se tu mihne jen malé prázdno po nepřítomném pršiplášti (Dobyvatelé a pařezy, 1967-1972, 2004)