ROSSENDORFER HAHN Rozpjatý kohout v stožáru mlýna, s větrem se otáčí, ševelí, zpívá. Dávná zní píseň v hrobech a maliní. Pařát je zaťatý, plechový, do lidí.
	MOLDAVA Polykáš mlhu Krušnohoří, kolem vechtrů zapadaných v závějích starého listí. Pešunk uhranut kořeny bříz, hřbet bolavý, prázdný. Moldavo! Sepni své ruce. V dásních svých, jazykem dráždíš zabodlé třísky prastarých vin. Smolou naleptáváš krajině samotu. Mé kroky – k Streckenwaldu, srní, plaché. (V zahradě Bredovských, 1999)