|
OTCI NA CESTU K SMRTI
Jdeš ke své vstřícnosti.
Ke smrti. Už slyšíš to volání odjinud.
Ani tebe nepomine.
Kohout plaší smrt,
ale ona je bílá jako jitro
s nímž přichází.
Čekáš ji. Má fialku v ústech.
Tvá smrt přijde v našem starém domě,
slovo po slově ti ubývá,
až posléze se s tichem ztotožníš;
a potom potom už nebude
naše zahrada a dům
smrt Tod mort death smierć,
konec života, začátek úkrytu
a nikdy ti nevyjde už slunce,
hlas zapadne bez ozvěny
dutina hlína stíná blín.
(Země nikoho, 1970)
|
