/ / / Smrt není spánkem, smrt nás rozdrtí a odhodí jak přebytečný brak. Rozšlápne, rozmáčkne a rozčtvrtí jak puklý hrnec, prasklou sklenku, vrak. Až nad tvým ložem lékař zavrtí svou hlavou beznadějně, až se zrak ti zakalí a hrdlo zaškrtí se v agonii, nevěř na zázrak, v poslední soud a ráj, snad tam že až... Ne! Nevěř!! Ničeho se nedočkáš. Svůj ráj i peklo prožils na světě. Až umřeš, černý furgon sveze tě jen do krematoria do Strašnic. Smrt, to je konec. Pak už není nic. (Sonety, 1950-1962, 1993)