Zeno Kaprál


SALÓNY

Kdo přijdou po nás, jací jsou; na to se ptát.
Ve studni bydlet, nehostinné Falklandy zřít.
Vyprázdní vítr rohy hojnosti
a manu spadanou budeme do mošen sbírat
hlídačům prahů zrovna u nosu.
Otevřou zářivé salóny dokořán chřtán.
Benátská zrcadla na stříbrných sloupech
k lustrům se otočí. Jako poslušné štíty
když u Syrákús hořely lodě. Blahoslavíš je,
ty, z kolonie chudých, zvlášť na majetku,
abys pak noci protančil před hovádkem?
Vždyť dost bylo zpěvu proradných Sirén
co plavci slyšeli až k zešílení stěžňů
na vratkém parketu po kterém pění vosk.
To bohyně zůstaly samy. Král odpadků
brázdí ulicí a hledá asyl zmaru.
Smíme-li volit, volíme vždycky špatně.

(Staré texty, 1988s, 1992)


STUDENO

Volaný k pořádku pod olovem nebe,
jen kývnout sousedu smím urousaný spěch.
U nohou zvíře. Ono tak smutně zebe
jak do něj přelila se moje tmavá krev.

Noc takhle nejspíš trnula odjakživa
ženského složení, že voják strachem chvěl,
prýštila mízu ze zvětralého zdiva,
po kameni zeravů; jen jantar kameněl.

Zvířetník nedýchal, aniž co jeho jest,
očima žhaví a ze záškubů pacek,
hádati můžeme jenom z linie hvězd
hejn divně sesedlých, budoucnu to vracet.

Nic s sebou nevzal, nalehko vyběh z domu.
I na stín zapomněl, za ducha ho mají.
Jen cení zuby jak soukmenovec Romů,
zaluská prsty, vše do tance se dají.

Šat světce z lodenu pne, korbu nadouvá,
ven nikdy nepustí tě přes bočnici svou.
Bdí luna u závor a málo vytí dbá.
Tak budeš oštěkán až s tím co vynesou.

(Plané palposty, 1998)


DVEŘE

Jsem u dveří a tolik se mi nechce
do domu vstoupit, zaklepat.
Jako bych chvilku otálet měl ještě,
pod stříškou z loubí s duší stát.

Jsem u dveří a nerozhodně zvedám
ruku, hned zase spustím ji.
Tak dřevo mezi mnou a tím co hledám
nás spolehlivě rozdělí.

Jsem u dveří a nebojím se toho,
proč tedy nejít domů hned?
Je útulný a pokojů má mnoho,
v každém lze tělu pohovět.

Jsem u dveří a dům mi říká pane.
Třeba ho teprv stavět mám.
Široké zdi a krovy skampované,
do chodby běhoun pákistán.

Jsem u dveří a výmluvy mi došly
jak dračkám, peří na peří,
tam, uvnitř domu. Pusu za mnou pošli!,
až vejdu. Už jsem u dveří.

(Suché roráty, 2004)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist