Libor Koval
/ / /
Všude je ticho. Večer jde sem klidně.
A zanedlouho noc už nastane.
Nebe je hvězdným stříbrem protkané
nad spící zemí klene se teď vlídně.
Jenom ta luna, náhle zkrvavená
ranami slunce, tiše k ránu sténá...
(Květy staré Koreje, 1994)
@
antologie české poezie