Petr Maděra


/ / /

Nevidomý vkládá do sklenky prst,
aby nepřelil. Jenom já vím:
ocitli jsme se
na břehu zapomenuté punčochy.

Oblaka neforemná jak porce bramborové kaše
ve školní jídelně.
Světlo proudí v řečištích dlaně. Rozškrábe
pupeny na kaštanech,
sahaje po jaru. Jenom já vím:
už přelil...


VZDUCH BLANOKŘÍDLÝ,

znojné hodiny uklínované
jako kameny. Vlášení proniká
štěrbinami s navátými spraši,
jako láska vtéká do hrubého srdce.
Krumpáč jsem zaťal do duše bezu.
Spálená kůže.
Senná rýma maštalí.
Kotevní kořen konečně povolil...

(Krevel, 1997)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist