GOTHA 5. 11. '00 Slunce tak daleko zima tak blízko Tisíce listů jak vaření humři V soumraku z parků a parčíků vřískot To stromy Zbabělci Nechtějí umřít Holými větvemi Chapadly kynou Sasanky na hřbetech podmořských raků Ti, co dnes našli se, zítra se minou A soumrak krvácí do vaty mraků (Lunovis, 2001)

SOUMRAK an Alfred Lichtenstein Ještě ne šero, a tak trochu přesto. Holčička běží k mámě. Upadla. Havrani hrdí proklínají město, nad kterým zase hoří letadla. Dávno ne podzim, a ještě ne zima. Fasáda zámku skrytá v lešení. Blouznivec blouzní. Víc ho nezajímá. Páv bez ocasu chce být vznešený. V rybníčku kachny. A vajgly. A listy. Na cestách běžci. Šusťáky a pot. Za branou čeká kočár na turisty, Japonci fotí jako o život. Wien 24. 10. 2002 (Větrní, 2005)

DO ZAHRAD PADLY PRVNÍ KVĚTY bílého mrazu. Sklízet je a klít a zpívat písně, já tobě a mně ty, je třeba. Tak pojď. Pojď se nezničit. Vylovit z řeky smrtnou pannu a napít se s ní třeba, třeba ne. Ověnčit vínem slavobránu a spálit listí pracně shrabané. Až kouř se s mlhou v šero smísí, až ztichne echo kaštanových slov, až Ema vyjme maso z mísy, vezmem se. Já tě, ty mě. Na hřbitov. (Malá tma, 2008)