Lehčí než muší křídla, tišší než řekou opuštěný břeh. Snivá až k nechytíš mne nikdy, krajinou dětství poutnice. Na mřížích svlačce. Dechem pouze dotkla se. Hlava kamsi kutálí se, v ústech kousek zahrady. | |
Na berlích naděje kulhají dny. Sladkou jetelinu spásají chvíle, mají modré obočí. Než bude pozdě, než duté prázdno se čelem otočí a světlo vrhne stín. Než spadne schod, ten, co vždycky chybí a v stopách mizících kdes u plotu začenichá kostlivý. (Hudba o křehkosti, 1983) |
(z antologie Krajiny milosti, 1994) |
@