OKNO Pokaždé otvírám okno A za ním Apokalyptická luna se rozbíjí O neuvěřitelnou skutečnost Rostoucích stromů Ze samého středu Život krvácí Není to smyšlenka Že jeho času ubývá V každý večer komáří píseň Zní o něco blíže Zlověstné píšťale čtyř jezdců Kteří na předělu dne a noci Křižují prostor (Osten, 1968)

NEMÁM JEDNOHO JEDINÉHO takového s kterým bych mohl mlčet anebo mluvit a který by snímal mou tvář mou pravou popukanou tvář Všichni odešli rozptýleni jsou anebo zemřeli anebo nebyli Nejsem členem žádné nejsem v nijaké nikdo mě nepodpírá Ale jsem z lidského rodu těch kteří přešli po tváři země pár větrem zavátých stop velké armády na chvíli živých a pak navěky mrtvých Dvě tři pokolení zdobí hrob pak je pahorek srovnán jméno zapomenuto jako bys nebyl Avšak tam z oné strany tam v té knize kde jména zapsána jsou Ti kteří zpívají píseň novou canticum novum a prapory na věžích nebeského města Kychová, koncem července 1985 (Úlomky dnů a nocí, 1986-, 1999)

TAM Ale neřekl jsem ti všechno Nevím to ani o sobě To jen Michalové Máchové se holedbají že zvěděli vše Dokonce i to co bylo řečeno či mlčeno mezi umírajícím a zpovědníkem natož Zpovědníkem Nejbližší další výslech bude před serafínským tribunálem Je nám zapověděno pochopit tvář archanděla Michaela Nedokázali bychom na ni byť jen popatřit Dokonce ani na Tvář bližního našeho Michala Máchy Je to zapečetěné tajemství A ž  t a m ve 3 hodiny v noci na 24. XI. 1987 (Král Lír a jiné básně, 1987-, 1999)