PROSTORY Cítila v sobě prostor pro chlapce – ten rozměr svého bytí –, jak prostor domova, kde on ji pořád chce a stále ji v něm cítí. A spěje do chvilek, kdy s jeho slovem chce i nesoucí jej slinu – a kdy i její dívčí sopílek v něm posunuje blíž k ní mužskou bílkovinu... 1993 (Mýtus organismu, 1997)