|
ANI POPEL
K polednímu
cesty chodí pomalu
a z toho musím být nesvá
Závidím svému hlídači
radostnou lhostejnost
s jakou mne klasy v hrsti
a pojídá
moučná zrna
Oči ti štíři zalezly
a z oblohy je pohřebiště
pro modrásky
Uprostřed popelnicových polí
zbytečně saháš
po mé levé ruce
Nic mi tady nepatří
(Ani popel, 1965)
|