Václav Ara


SLOVA, CO ZBYLA Z PÍSNĚ

...obnošený led... chtít roztát pod ním...
pod světem...
úl naděje... na květen...
jak stálý půst,
zuby nehty se zatínající v růst...
obnošený den... neúhledný...
byla by z toho módní přehlídka...
jak obnažená ledví dýchají...
jak jsou,
až na to, že život vyprchal...
nadpočetné – nadpočetná...
co vás tu bylo!...
Vědou vyztužená lebka...
Sport... jako bys hanil tu hloubku v sobě...
v sebeobraně proti Ní...
jen kradmý pohled do studní...
jako bys hanil... žaloval na Ni...
že je tu jen hluboká a bez dna...
že nedosáhneš, chceš-li se napít:
že musíš složit své údy...
a že ji neznáš:
Pokoru... ten řapík
Slávy je příliš úzký...
on je ti úzký...
sklouznutí v pádu do přestřižených lan...
jen jedním Srdcem, Ústy
v odvrácenou Dlaň...

(Ke dnu mé touhy, 1940)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist