JAVANKY Ráno jdou na passar prodávat ananasy aby jim voněly ruce až budou si na noc rozplétat vlasy A když je rozpletou osud všech Javanek usednou tiše před chatou s očima k moři a s hřebenem nazpátek (S lodí jež dováží čaj a kávu, 1928)

/ / / Není náhodou že tato slova jsou psána ku konci zimy od jisté doby miluješ všecko co zmizí beze stopy rád píšeš holí do sněhu verše jež zmizí v dubnu či květnu na louce nebo v kavárně mezi kulečníky zatím co slunce usmívá se a žene dál svůj melancholický mlýn jaro léto podzim zima píšeš básně pracuješ zlatem jako pracuje slunce sníh taje usmíváš se víc anebo míň (otištěno v Rozpravách Aventina, 1929)