KREV NĚHY Vy při měsíci nahá líbání za nádech lící stydící se, ústy a hořem roušku pokání sejměte s lůna vášně kajícnice; zbrocenou horka rudým zasyknutím, až tkáně její zbarví smyslů noc. Pak vysílená dechu zajiknutím se echem hnusu v pláči roztavte. (Žluč a víno, 1938)

MEZI LIDMI Na všecko se mě ptají, na věk, na starosti, jenom ne na vás. Jako by ten, na kterém má radost závisí, nebyl. To psa spíš zajímá. Nanejvýš řekne sečtělá paní: Každý má něco. Ale to cvrlikají i vrabci, i vrabci. Ústa už cukají se, abych začal sám, a náhle se bojím. Marně se mé oči v oheň mění, nic nevyčtou z nich. Chtěli by jen básně, každou jinou. (Staronové básně, 1981s, 1982e, 1993)