CO BŮH? ČLOVĚK? Co Bůh? Člověk? Kdokolivěk? Co já? Co ty? Bože svatý? Já hřích, pych, lest: Tys sláva, čest: Já hnis, vřed, puch: Tys čistý duch: Tak jak mohu, o mém Bohu zpívám, vzdychám i pospíchám, k nohám padám, chvály skládám, jak i první, tak v poslední okamžení. ... Když si myslím o Bohu, což mám dělati, musím díti: Ach, Bože, víc nemohu, rač mě v sobě potopiti! Čím dál o něm rozjímám, všecken se zouplna točím. Kam půjdu, Bože, jinám? Do tvé velebnosti vskočím. Tak, tak, jak nejvíc mohu, červíček na zemi vzdychám o všecko-mocném Bohu, k němužto rychle pospíchám. Já ten nejmenší cvrček k nohám trůnu jeho padám, zeměplazý červíček cosi v temnostech předkládám! (úryvek) (Co Bůh? Člověk?)