PODBĚL. Havrany nevidět. Kreslí tuší jaro pod běl stromu.
Večer, úplný, kam až dosáhneš, a měsíce ani stroužek.
Takový zvyk – u stolu zapisovat hlínu.
(Drkotání větví, 1998)
PŘECHODNÝ POBYT SMRTI dvě kachny zavěšené v prádelně v průvanu hlavou něžně mlátí o futro voní lak otec spí po poledni je zrak natažen ke dveřím vstupování není očekáváno kdo by přišel
(V průsečíku ryb, 2002)
Z BALKÓNU
Podokenní zlatobýl vráží brzdný klín pod kolo konvice. Klíčníci posunují hrnky k plechovce kávy otevřené dnem.
Lomoz. Myslíš si: Jób zápasí s kohoutem popele. A zatím se jen větrem klepe vypraný praporek nákupní tašky.
