Milan Exner


HORSKÝ KŘIŠŤÁL

Dnes v noci, odpočítávaje život v malých perličkách,
pocítil jsem totožnost veškerenstva bytí,
které se skořápkovitě nahýbá i s útlou vánoční svíčkou
a plove tak, udržováno nad vodou jen přičinlivě
přikloněnými dětmi... Ty nadýmají tvářičky a v ruce
každé drží bidélko, aby se plavba uskutečnila.
Pod prsty cítím malé korálky. Nedívám se,
poslepu odčítám svoje dny. A pomalu, opatrně,
aby se nit nepřetrhla, růžencově se vyděsím. Nic
nevrátí den jediný. Nic. A kolik zbývá...

Smrt na nás hraje. Velmi citlivými prsty
ví, kdo v Dur, kdo v Moll. Čas od času
bývám zoufalý! To pak: pohynou děti,
do tváří vejdou jim vrásky, ó, běda,
běda jim, jako já i ony poznají brzy,
že dobývat jistotu z dětství je nebezpečné,
že dobývat jistotu je nesmyslné, že všechno,
i ta jistota největší, děťátko v jesličkách,
je tak vratké... O vánocích pak
propadám houževnatému zmatku.
Proč je srdce neklidné, proč skáče v hrudi
jak vězněná sýkora modřinka přimrzlá k větvi?
Vždyť není důvodu zneklidňovat se na tomto světě,
kde jen číslo, v miriádách opakovatelné, ach,
určuje rozdíly! Proč jsme tak vrtolebí? Proč
nevěříme v pohádku, věříce pohádkám vědy?
A nic mne nepřesvědčí, že lidstvo samo
může být sobě smyslem v tomto vesmíru,
navždycky pochybuji o přírodě, že by mohla
uskutečňovat se jinak než v možnostech, tedy
mezi Vánocemi a Velkonocí se to odehraje,
a pak už nikdy...
...

(úryvek)

(Ďábel podle Darwina, 1978s, 1998)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist