ZÁDUŠNÍ MŠE Záduší. Strojvůdce čeká na třetí soví zahoukání. Samota kabiny, kde nehybnost je na svědectví ději, který třeští. Volání dálky, která bere jméno Jindřichův Hradec. Dítě si hraje na mašinky: brýle jsou Brýlovice, pantofle Pantoflov. Kde je konec věcí? A kde je teplo cigaretového kouře mars? Dědečku...
	ADVENT Schoulen do nicoty v šlápotě možného boha, dosmýkán. Láska bolí zubařskou prací nedorozumění. Marná křídla mávají k bludnému světlu. Úzkost žene tunelem beznaděje. Odevšad houká. Strachem slepý. Netušíš odkud, z koleje které, vyjede osud, aby si tě vzal. Prší moč do ran. (Sivý křik, 1997)