ČERNÝ TYGR Někdy je jenom černý tygr a řeka s plovoucími popelníky. Tehdy zahodíte všecko, i sebe, s jakou radostí, a stanete se černým tygrem na plovoucích        popelnících. Nevíte, proč to tak je a co znamená černý tygr a řeka s popelníky, ale je to jiný nevědění než to stálý šimrání s věčností, než ta černá láhev lásky, bůhví co v ní je a Člověče, pij! A je to v tom, že ten tygr přijde jenom jednou. No vy ho hledáte, jak jinak, furt a všude,        v černejch vlasech,        a černejch očích        a černejch hodinkách, až najednou někdo přichází se svíčkama a vtom je z vás zase černý tygr, jen na chvilku, tak leda abyste mohli utýct, aby vás věčnost pohladila po bradě a řekla:        Ty černý tygře. (z antologie Zvláštní znamení, 1985)

NÁHLÝ POCIT Náhlý pocit, že toto vidění světa jako nejasného, necelého, krutě nespojitého – kam je teprve násilím implantován smysl, abychom přežili – je původní a pravé. Osmyslený svět oplývající půvaby, načesanými ženami, rozhlednami, paletou odstínů rtěnky stejně jako kantovskými rozlišeními je nadstavbou, úpornou kosmetickou snahou udělat ze zrůdy krasavce, svrchovaným malířským aktem, který z nespojitých linií vytvoří matku sklánící se nad dítětem, Madonu, jejíž mrtvý syn má zachránit svět, který je taky na fašírku... (Krvavý koleno, 2005)