Odchovaná odrostla blízkost jak doteky zemřelých a dětí
Jejich planá těla na nebesích
Dole jen noha nohu mine v lese nejvýš strom a strom jehož se chytá mech
(Odrostlá blízkost, 1996)
/ / /
Ujeté křídlo zůstalo v peří na kolejích ale holubí duše se bila o krvavý život až vzlétla zpod rukou toho malého kluka který jediný plakal a nalezl kámen
(Divoká dráha domovů, 1998)
/ / /
Měkce se šíří povětří po celý den se rozednívá Tahle vlahá peruť tě znala jenom si nevzpomínám kde
Na sněhu v polích domáhajíc se krajiny nacházím po týdnech vypouklé křížky svých podešví
Mokrou stopu psice už chytla hlína
(Matečná samota, 2002)
/ / /
Anně Pospíšilové
Je snazší rozkládat se potmě v hlíně třiadevadesátkrát třiadevadesát krát třiadevadesát křížků na kůži v mase i v kostech
Z koberce nedostaneš zamřelý pach z nohy vytrysklé krve Ani při otevřeném okně
Ptám se „Chtěla bys teď být dvacet nebo třicet?“
Říkáš mi holčičko „To už znám Teď žiju to nepoznané“
/ / /
Bože Tvůj bezpočet listí světla tmy vod a vůní odkud Tě prosím hlas mezi samými hlasy Nedopusť zkoušení jež působíme Neuval na nás co bychom museli snést
