Jan Frolík
/ / /
(deštivý podvečer; hospoda v pohraniční obci; příchod štamgasta)
Vrací se ke svým, k rodině
bezzemků pivnic. Vejde, pokyne,
odhodlán znovu stvrdit právo nemít
jinde svůj domov, zaslíbenou zemi.
/ / /
(lavička v městském parku; skupinky turistů se zmrzlinou; skeptik, a přece básník)
Satyr, jenž dospěl k fjordům zmoudření
seversky čistým... Jeho věčné pero
prchavý nimbus črtá nad těmi,
pro které píše, i když na něj serou.
(Seminář poezie, 1991)
@
antologie české poezie