OTÁZKY Děti jsou strašné na dospělé: nemají kousek citu v těle a na kdeco se napořád dovedou ptát a ptát a ptát. To dospělí už po staletí se citlivě vždy ptají dětí jen na jediné: „Kolik je ti, chlapečku, kolik je ti let?“ A když pak slyší třeba: „Pět“ – užasnou: „Jejej, to to letí!“ Nechápou, jak se mohlo stát, že jim už bylo padesát.

NOSOROŽEC Být nosorožcem není snadné – což dítě nebo člověka dost často vůbec nenapadne, a někdy ani zdaleka. Je k tomu nutná tlustá kůže a celá řada různých vloh. A ani to nic nepomůže, když není na rypáku roh. Být nosorožcem někdo jiný, například kozel nebo pes, zvlád by to sotva z poloviny a vůbec by se neunes. Začal by mečet nebo štěkat, podávat packu nebo výt, a kdyby toho musel nechat, stal by se z něho škarohlíd. A svěřit to i třeba krávě, dopadlo by to podobně – z čehož je vidět, jak je správné být si sám sebou osobně. (Písničky bez muziky, 1988)