HOSTINA Stoly kamene vyrosí kulaté, neplodné zvyky; bezstarostné vstupují do okolní mlhy. Nechali jsme je všechny při tom: smějící se plnými ústy, že vlk je zatím přikovaný kdesi ve žlutém lese. 1999
	/ / / Otesaný o chtění, vzduch k polknutí tu zbývá. Nepřipoutané srozuměním nic nezděsí: míjí propust, nemile hmatatelnou. 24. 4. 2004
	/ / / Přístup ke mně neexistuje, nechávám tě ostrým slovem křídla dveří do mě vylomit. O zbytek se postará vichr: jako záblesk spatřený rozdíl mezi prvním a druhým obrazem tebe. 11. 12. 2006 (časopisecky, Souvislosti 2007/4)