|
06.
Martine
procitls
neslyšíš bušení času
sytíš se sebou
a zarytě hledíš
do tváře Boha
nepotažené
šelakem
opuštěn odpouštíš
i když dole Husák
přítel tvého děda
umrdanou prackou
dává defilovat
svému eónu
pavouci pokroku
vlečou před ním sousta
vykousaná z našich těl
celé tvé české Jsem
mezi Smíchovem a Radlicemi
předhazují
svému Tleninu
ty ale nejsi nesmířlivý
v přímořských Čechách
kráčíč bos
a do tvých šlápot
sákne voda
ty do ní lovíš
obytné hvězdy
chytáš je rukou
jak duhové pstruhy
a říkáš: Pojďte
teď mě neubývá
Spetses, léto 1989
(Grušas Wacht am Rhein aneb putovní ghetto, 1973-89, 2001)
|