|
JAROSLAV SEIFERT
Jen jednou jsem byl s tatínkem
na pouti u Matěje.
Zelená, vlhká jarní zem
voněla od šalvěje.
A tatínek mi tiše říkal,
abych se hlíny nedotýkal.
Houpačky, boudy, kolotoč,
dvě slečny od střelnice.
A najednou – už nevím proč –
tu vznikla tlačenice.
A tatínek mi tiše říkal,
abych se slečen nedotýkal.
Ta jedna měla rozparek
na květované sukni.
Pak jsme šli s tátou na párek
a oba byli smutní.
A tatínek mi tiše říkal:
„Jez, hochu, jez!“ Já tajně vzlykal.
A od těch dob jsem dívkám vykal.
(Párkař, 1997)
|
