SONET MATOUŠE, MARKA, LUKÁŠE A JANA Otče, ten kalich odejmi ode mne, způsob to nějak svojí silou, nechtěl jsem, aby to bylo dojemné, nechci, aby to vůbec bylo. Otče, odejmi ode mne ten kalich, nebo... ať se hned stane to, co se pak stát má. Nechtěl jsem být tak brzy zmrtvýchvstalý, místo na kříži jsem chtěl spíš umřít na astma. Ten kalich ode mne odejmi, Otče, to víno v něm bude mít příchuť moče! Ten kalich, Otče, ode mne odejmi, budoucnost ani ty nemůžeš vzít už zpátky. O hladký průběh a ani o děj mi nejde. Jen ten konec kdyby nebyl – tak krátký. (Cizí sonety, 1996)

VULGARIS Obešel ses bez přisprostlých sloves, ty možná ano, ale smrt ne. Smrková sirka stručně škrtne, čerň se v lampu hlavy vklove a potmě se v ní uhnízdí i s kukaččími vajíčky. S vrcholů věží, všech tvých zdí je svět dávno už tak maličký, že jsi směšný s tou lebeční skořápkou. Kam by ses chtěl na ní plavit? Leda do zahnědlých špajzů pro jabko s matnou slupkou staré slávy. V malvicích jsi lev – snadný lov. Obejdeš se bez jakýchkoliv slov. (Suché sochy stínů, 2004)