/ / / Dívčí tvář v opožděném vlaku na střešní okno celou noc padal sníh hřebeny hor zmodralé od soumraku kouř stoupá k nebi v ostrých kotoučích Ráno je blankytné hluboké jak tůně takových veršů máš plné šuplíky ze školních kuchyní pořád ty samé vůně kolínka kopr rajská s knedlíky Ve starých domech opuštěné byty podivná poschodí kde výtah nestavěl věci a slova jak z jiné reality arabská guma klovatina tmel A kdyby ses rozkrájel kdybys zkusil kdeco koho to vlastně zajímá? Básník? Neznám... Vydal vůbec něco Po všem jen únava kruhy pod očima

/ / / (Zlaté Hory) Spojku... plyn... než s polovičním platem ...pořád se protáčí!... že prý je ještě znali náhrobní kameny švabachem kostrbaté ...Familie Petschke... unser Liebling Karli Koleje končí v nádraží obrací se vlaky rachot soukolí... nedostanu tam kvalt! jména a místa deštěm vyhlazené znaky a z tepla příběhů... nur sechs Jahre alt (K ránu proti nebi, 2002)

XVII. Když jsem zaklonil hlavu vysoko v nebi kroužili ptáci jako drobné tmavé body Mladý ruský pár čeká na autobus Snad ještě z dob kdy se muselo kdy nám bylo do hlavy vtloukáno všelijakými instrumenty mi obvykle stačí jediný pohled Slunce se rozpouští v rozehřátém vzduchu žena je s dětmi kdesi na venkově marně vzpomínám jak žít když je člověk na světě sám (Miniová pole, 2008)