ZAKRÁTKO co by tu mohlo být  co tu není hladké naplavené dřevo  hnědé peří vlna za vlnou šplouchá na stěny domu                                        napospas zatím  ne ve vězení  dva poutníci hledají                                            jiné břehy a co je tu           už         co tu není chřadnoucí sluneční tvor na podlaze blázen na kopečku mi poslal zrcátko stříbrnou rolničku                 jsem taky zahodila aby tě zítra potěšilo      že bude nebe každý den            na všech místech        stejně daleko od země (Co je tu, co tu není, 1995)