ZDALI TO JE SMRT   Zdali to je smrt: ta rozsáhlost, po ní prchající plachta, vzruch a nad mlhami zdvižený práh, vstupní scéna uniklého dramatu za rychlou oponu před svědectvím vět   zdali to je smrt: mám ústa na pozounu tmy, kam hlas můj jako prach se rozprchává,   jako by se dveře darmo otevřely: spíš?   a průvan odtáhl mi řízu právě svlečenou, že spím   zdali to je smrt: prostince: dech myrt a myrt, jimiž se ošumělý plní obrácený dům a jakýs blýskot v blízkosti a zpětně dokořán, až strach se vzpírá – ó pádem střemchy do čela, jež svatě vypadá, to vane, právě tak to vane   rozkřikneš se dveřmi: zdali to je smrt?   a zřekla se?

HLAS TICHA   Ranou stanuls v horkém průvanu   už na číhanou za vitrinu okna nechoď civět v podívanou   ale ranou když jsi stanul v horkém průvanu a všechna místa v těle dostávají ústa, rázem poznals peřeje řek bez mezí a rázem všech úst stejná volání a blaho nesčíslněkráte veliké z tak velké dálky   za vitrinou okna není třeba stát a paleto si šíti mnoha stehy, abys venku vydržel ten nečas   stačí naplnit se horkým průvanem a visutý naslouchati v celém těle (Neviditelný let, 1947-, 1995)