|
RAKVIČKU, VĚNEČEK... NAKONEC LASKONKU
A co ty, co si dáš, ty moje něho?
musíš jíst! Teď, když jsi... Teď, když jsme na sklonku
na sklonku prázdnin... A ostatně všeho
(Brno, září 2003)
|
|
MEČ VISÍ UŽ JEN NA VLÁSKU, A TEN SE TENČÍ
nad vetchou stavbou z tichých slov a divných vět...
je jedno, zda se dívám zevnitř nebo zvenčí
za iluzívním oknem iluzívní svět
(Brno, říjen 2004)
|
|
NE, NECHCI NIC... JEN SE MI STÝSKÁ PO TVÉM HLASE
(ozvěna tvého jména tichem rozlehla se...)
až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát
a čekám pořád... Víc už ale nelze skonat
(Brno, říjen 2004)
(Nad jedním světem, 2004)
|