POČASÍ je smířlivo nehýbe se nefouká nešátrá jednoznačně je přesněji bylo ponecháno
	K JITRU oklestit kmeny těl vypálit a sbít to v loď a už dvojitý dech krájí nevědomky noční pecen rybníka jako řízné veslo k neznámému ostrovu a znovu kde opustit znamená zemřít sám kde neopustit nelze myslet (Příbytky, 2005)