NOC V LESE Klid noci divně, příšerně tě jímá, vzduch pln je stínů, jež se matně chvějí, a hluchá země pod nohama tvýma je hnízdem mrtvých, hrob je lůno její. Cos neznámého k zoufání tě dráždí, vpřed klopýtáš a zpátky tě to volá, nač pomyslíš, strach zachytí to, vraždí, ty klesáš k zemi uštván, mrtev zpola. A hrůzyplně svítí luna bledá, strach tobě v šíji jako balvan sedá, chceš k životu a zdáš se hynout smrtí. Tvá cesta náhle roste do daleka, houf chimér v cestu vybíhá ti, štěká – a v šíji vlastní svědomí tě škrtí. (Padající hvězdy, 1889)