V TÉ PRUDKÉ DÍŘE V té prudké díře pod chodníkem je krámek s uhlím a úmysly zatopit na světě blahobytem. Na firmu čurají nervosní psi. Když hezky je a dětská škola modře si zpívá plela len, jde kavka z krámku schody zdola, ťuká si slepým zobákem. Hřeje se dlouho. Nemá ráda ruch jitřní i večer v modračkách; tu vychází zase uhlíř černý, v klopě má karafiát. (Jarmark, 1947)

BROSKVE, TABÁK Broskve, tabák, rekviem, psáti texty, dopisy zraněné. Krátká je radost. Zítra se ztratí v průvanu temného plamene. Texty, textil, z ničeho, z látky, do kůže všívají popruhy. V žilách svědci. Budoucí matky proudily s jmény naruby. Jména, karty, struny, stromy. Vylučují se vzájemně. Rád bych šel domů. Kde jsou domy? V cihly se rozpadly v cihelně. (Černý bílý nevím, 1956-72, 1973e)

TEHDY KDESI Plíží se ještě poslední borůvčí než vypukne zima Pak zhasne světlo do tmy sestřenka přijede celovečerním vlakem Krása a úzkost tehdy 7. ledna 1992 (Oprava houslí a kytar, 1995)