|
JOHANN SEBASTIAN BACH Z PAŘÍŽE – ANNĚ MAGDALENĚ
Jak daleko je Lipsko
a přece o tolik bližší než ty.
Mé dobré nebe mi odpustiž,
že se rouhám,
ale tady, v Paříži, se domy taky stavějí z kamene.
Avšak chci-li u Sekvany najít tebe,
musím hledět do slunce.
Tolik jsi podobna té záři,
že až tě znovu uvidím, budu si muset zaclonit oči.
Ty má dobrá, zdaliž jsi vyrovnala dluh
u kupce Hoffmanna,
a co Christian, ty jeho věčné rýmy?
Ostatně zapomněl jsem tě poprosit,
abys v sonátě in C změnila v sedmdesátém šestém taktu b na h.
Nespal jsem včera kvůli této zpupnosti,
pro kterou již tolik měst lehlo popelem.
A není žádná náhoda, která by omluvila
nepravidelnost, kterou nepřikázal Bůh.
Jakože není dokonalosti mimo malichernost
trvám na tom, že jsem
tvůj věrný Sebastian.
|
