Mezi kočkou a kyticí se chvěje kámen. Samota ozářila dům, uvnitř mlčí stíny. Okolo cesta pustinou. Zářivé oči zvířat. Mezi jasany pluje člun krajiny.
(Bílé písmo, 1996)
ZA DOMEM
Tiché, bezohledné jaro. Na místa, která znáš, položíš své oči. Vyjdeš, jemně se zelenají tvé kroky. Strom ještě bez listí s korunou světla. Ostatní stromy u zdi lesa.
/ / /
Viděl jsem zemi očima trávy. A přestože svět je uzamčen mlhou, znovu se otevírá. Vidím jej opět celý. Nic nepřibývá. Oko nic nevnucuje.
