SONET NOCI SVATOJÁNSKÉ Noc tajemná, v níž zázraky se dějí, noc záhadná, v níž všemi směry míří jak vyzvědači hbití netopýři a dřímající vášně probouzejí. Je lásky kvas, teď hodina jest její, i lilie kol svůdnou vůni šíří, roj svatojánských mušek nad ní víří, jí dotýká se v třepotavém reji... Sám žhavou vášní marně roztoužený zrak vzhůru pnu, kde luna v plné kráse tak intenzivně černou nocí svítí, jak bílé tělo obnažené ženy, jež v nahotě své cudně domnívá se, že potmě nikdo nemůže ji zříti... (V rezignaci, 1916)