ZE SNA Probudí se ti paže a je sama. Přichází za mnou jako spoluvina, poslepu putuje a z nevídané dálky. Mezi okny hoří netopýří lůj a druhá s půlnoci. Jsou asi slova, jimž by rozuměla. Jsou asi duše, které bydlí v rukou. Některá těla, která nevíme. Ležíme utraceni jako v lomu. A srpek smrti, která dorůstá...
	VESELÍ Tak ať je po vašem, osud teda není. Jako že nejsou znamení po nebi, a v psinci mír. Šťastní a stravitelní, z bachoru do čepce a z čepce do knihy. To horko. A kdo se zeptá, na jak dlouho umřem, tomu se uřezává fant. (Mezery v paměti, 1984e, 1993)