PŘED CHRÁMEM MOŘE Ebenová kost by postačila, zaostřená do orlí krve. Kost ze dřeva živého, černější než pohřbívaná hříva koně, který klečí. Kost ebenová – větev ohořelé ruky – kořen ebenový, který voní po vnoření Země. Jediné spatření Linie by postačilo a Země byla by opravdu rovná. Vidím povstávat horu – na lávě pouště – z předjitřních modliteb. Písek, který teď hora vysílá ze zrnek růžencových – z rozteklých krůpějek orlí krve – Hned zjitra je kdosi nádherně mrtev. (Březové trhy, 1971)