PAVILON 88 Nebe je modrošedé a jeřábi táhnou, od nohou už to zebe a víra se ztrácí, Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88 někdo se náhle vztyčí a pak se zvolna kácí. Nebe je modrosivé a na sever táhnou postavy položivé a vítr zpívá v drátech, Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88, vidíte, jak to vedem a vy to přece znáte. Nebe je modrošedé a někdo tu pláče, po pláni trojka jede a na časy blýská, Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88 tlumeně někdo křičí a samovar si píská. Antone Pavloviči, v pavilonu číslo 88, jen pírko holubičí a nám se po vás stýská. (...se nezblázni, 1999)