|
RUDOVOUSEK
Náš kocourek, rudovousek,
vyvedl nám pěkný kousek,
ano, vyved kus!
Náš kocourek, rudovousek,
nesněd nám jen husy kousek,
on sněd celou hus!
Náš kocourek rozmrzelý
sněd jen husu, nechal zelí,
to mu bylo mdlé;
když jsme se to dozvěděli,
náš kocourek, vždycky bdělý,
věděl, že je zle.
Věděl, že je nebezpečí,
že as husa byla něčí,
a on, nezván, host.
Hned pomyslil na zaječí,
na cestu však mezi řečí
poslední vzal kost.
(Zvony a zvonky, 1894)
|