LEDNOVÍ PSI BOUDY ZKŘEHLÉ Totéž za prahy psích stavení Skořepiny tváří v převlečníku nouze Rozměklé oči závěti – Mám tě rád  Tak prostě Jako když se láme břidlice Vyznání jako kapající vosk A pod stolem krysa Obcuje s bídou

POPRAVA TAK LÁKAVÁ V TÉTO LEZAVÉ OSTŘINĚ nedělního stínu Jeden druhému jámou jsme prasklinou v končině zla v ovčí stříži nebe Je čas nahnat sýčky a sovy do ohrad a zastřihnout jim peří... zabolí bedra v převtělení... zatrne v oháňkách pakliže se rozhodneš zamířit a... rozdrobit chléb... dům samá muří žíla podlaha se sekyrou v zádech chvěje se svraštělá... namířit a... den vrže v kloubu nad oltářem ponížení namířit... a... prožít ještě jeden výkřik nad kočičím hřbitovem (Drobné bolesti, 2001)