LOŽE Laskavou dlaní chystáš stůl. Jmelí, med, ořechy, adventní svíci, a měsíc jak beránek hraje si s lvicí. Lvicí té noci. Tma... Hvězdy co sůl. Půl srdce tobě. Tobě Srdce celé, po beztíži spánku, do bolesti probuzení. Když královsky chceš, čeho není... Když nemajíce Lože svého, leháme jen do postele. (Hodina Hora, 1998)

/ / / Hodina z perleti a peří. Jak vře voda ubývá vše co bylo uchystáno. Složité vitráže oken před polednem. Vůně v jemných siluetách. Potěžkaný smysl tvaru. Reparát z ontologie a v kamnech peruť od sazí. (Přechodná bydliště, 2004)