|
STŮL
Ani nevím,
kdo k jeho úzkosti
naposled ucho přiložil
a slyšel.
(Snad nízká mračna.
A možná černý chléb
se špetkou soli.)
V letorostech usmýkané
tíknutí sedmihláska.
Jestřábí koš.
Past času na ztěžklou,
padající hvězdu.
Pod kterou na tebe
vzdáleně kdosi myslí.
(Místo u stolu, 1983)
|