/ / / Daleko za siluetou města, v tvrdošíjné osamělosti, malíř sebe sama, bez osudu ještě osamělejší, bez tváře a tvaru už celý v latinském nápisu, přesouvajícím se na putovní kámen, mezi neohraničením a plůtkem, který se co chvíli zřítí (Potopené pevnosti, 2002)