POPELEC Otče náš, jenž jsi na nebesích, nedokážu Tě ani mlčet. Sůl i hvězdy zvlhly. Holovětve černě pro popelec. Zato v parčíku na Šujanově náměstí ve tmách výbojek zcela věcně o věčné neprůhlednosti nebes kosi v tom tichu po havárii rozprávějí. Otče náš, jenž jsi nám svěřil své jméno, jsme unaveni k studu. (Na obou březích, 1996)