/ / / Zase mě tichý večer ukonejší, zas padám pokorně do nirvány. Láska je světlá, i ta nejtemnější. To krásné vznikání, narůstání... Znovu otvírám zaprášené oči, vdechuju vůni omoklého křoví. Tváře se ztrácejí, dál trvá milost Boží. Jak ji nazvat? Učím se pojmosloví.
	/ / / Zasychá na mně tvůj pot, tvá šťáva na mých rtech. Zapálila sis trávu, to voní vánoce. Končí vteřina smíru, padá mlha a tma. Jenom to vlahé na nás navždycky zasychá. (Banalita, 1999)