ZAHRADA S JABLONĚMI A DVĚMA KŘESLY Hliněné střepy, jako by někdo drtil kostru pole, vzduch nadívaný koroptvemi...; jabloně vylily se do zahrady – té, jíž opadaly ploty. Po hřebeni kopce, jenž si ke hřbetu přičesal zvlhlou srst, jsme přišli – ty a já – ale ještě dříve,                vlastně vždy, když déšť Berounce zlomil oči, cosi nás vyhlíželo z říčních teras                                a my byli jen součtem živlů                        v dutém uzlu smyslu                v těch dobách, kdy tu mozoly rostly ze záhonů a naše místo zde bylo prázdné. (almanach Cestou, 2003)