Vít Obrtel   (1901–1988) LETNÍ DEN Ticho. Samovládné. Samorodné. Nedýchá, neplyne. Ticho s prstem na ústech. Ticho. Než jeho tíhu rozezvučí mosaze blesků, než spadnou vody a z lázně vyjde panna, jako když se otevírá světlem iluminovaná kniha. A Slovo, zády k smrti, stoupá celou výškou stromu. (z antologie Krajiny milosti, 1994)